Jak jsem (ne)vyfotil bažanta v toku

Letos na jaře jsem po dlouhé době viděl bažanta ve volné přírodě. Bylo to na mé oblíbené lokalitě, kde jsou dva rybníky, blízko řeka Jizera a kolem louky, pole, remízky a lesíky. Setkání to bylo zajímavé, protože bažanta jsem spatřil hned po mém příjezdu na místo, kde se parkuje mezi rybníky. Bylo hodně brzo ráno a vzhledem k tomu, že mrzlo, tak ještě nedorazili rybáři, kterých je tam jinak spousta. Zaparkoval jsem auto a už jsem vyndával foťák z batohu a pomalu vystupoval. Začal jsem fotit hned od auta a bažant se ani moc nebál. Byl v malém lesíku mezi příjezdovou cestou a rybníkem a na focení to nebylo ideální. Pomalu kráčel podél rybníka a já šel za ním a průběžně se snažil o nějakou slušnou fotku. Když jsem viděl tu námrazu na jeho ocase, docela mi ho bylo líto. Pak popošel mimo lesík na malou paseku, ale pořád jsem ho měl ve stínu, takže žádná slušná fotka se mi nedařila. Pak jsem zaslechl zvláštní zpěv, na chvíli jsem se za ním ohlédl, a když jsem se pak vrátil zpět k bažantovi, už tam nebyl. Tak nějak jsem zapomněl, že je to pořád pták, co umí lítat. Docela mě to mrzelo, protože zrovna začalo být hezké světlo, ale už jsem ho ten den neviděl.

Další víkend jsem vyrazil na stejnou lokalitu a tentokrát jsem na něj narazil blízko řeky, kde se hlasitě ozýval ze křoví. Bylo období toku a hlas (nebo spíše řev) bažanta je opravdu nepřeslechnutelný. V hlavě se mi hned vyrojily fotky bažanta v toku, jak mává křídly, povyskočí a s hlavou vzhůru k nebi vydává ten silný zvuk. Šel jsem za hlasem a objevil ho v hustém roští. Pár fotek se podařilo, dokonce jedna, když zrovna tokal, ale foťák přes to husté křoví nezaostřil správně. Až doma mi došlo, co jsem měl udělat, a ne se pořád snažit najít mezírku mezi křovím, aby se autofokus chytil. Teď už mám zapnuté manuální doostření, takže by stačilo lehce pohnout ostřícím prstencem na objektivu a měl bych ostrou fotku. Ale ani tak by nebyla ideální, protože o nějakém čistém pozadí jsem si v tom křoví mohl jen zdát. Pak jsem si počkal, až vyleze ze křoví na přilehlou louku a udělal pár dalších fotek. Bohužel vždycky když začal tokat, byl ke mně otočený zády. Když se pak hodně vzdálil, už jsem ho nenaháněl, protože by to ani v otevřené krajině nemělo význam. 

O týden později jsem opět zkusil štěstí a tentokrát jsem si postavil fotostan blízko křoví, kde jsem ho fotil minule tak, abych ho mohl fotit na louce s hezkým pozadím. Bohužel tentokrát se v tomto místě neobjevil. Slyšel jsem ho na druhé straně řeky, ale i když jsem se tam pak vydal, už jsem na něj neměl štěstí.

Chtělo to více času, který ale v poslední době moc nemám, takže třeba to vyjde příští rok. V tomto žánru musí být člověk hodně trpělivý, protože vyfotit některý druh, natož ještě s nějakým zamýšleným záměrem, může trvat roky, takže tak to taky beru (na dudka takhle číhám už třetí rok, ale zatím se taky nedaří).