Už delší dobu jsem chtěl absolvovat nějaký kurz zaměřený na focení noční oblohy. V poslední době mě chytlo zejména focení panoramat mléčné dráhy. A asi u nás není v tomto směru nikdo povolanější než Petr Horálek. Proto jsem ho oslovil a domluvili jsme se na individuálním kurzu, kdy první část bude v terénu a druhá pak u PC týkající se postprocesu – úprav nafocených dat. Domluvili jsme si týden, kdy by na obloze neměl rušit Měsíc s tím, že si konkrétní den upřesníme podle počasí. Vybraná lokalita byla Sečská přehrada, vlastně jeho "domovská základna", kde nafotil už spousty skvělých fotek. Navíc mě lákalo zkusit zase něco jiného než Jizerku.

Počasí nám ale příliš nepřálo. Až ke konci týdne, v pátek 22. května to konečně vypadalo nadějně, a i když Měsíc už na obloze docela rušil, byl jsem tak natěšený, že už jsem to nechtěl odkládat. A tak jsme praktickou část nakonec ten den, resp. noc, uskutečnili. Po práci jsem si tak zabalil vybavení – hlavně modifikovaný foťák Canon 6D a objektiv Samyang 24 mm/f 1,4, a vydal se autem směr Seč. Dorazil jsem nějak po půl osmé a začali jsme teorií a hodnocením mých fotek na iPadu. Bylo docela dost času, protože Měsíc zapadal až něco po půl druhé ráno. Kolem jedenácté večer jsme vyrazili na lokalitu kousek od Seče, kde jsem zkoušel fotit panorama mléčné dráhy nad jednou vesnicí, ale Měsíc docela dost rušil, takže byla zatím vidět slabě. Když pak pomalu Měsíc zapadal, Petra napadlo, že bychom mohli vyrazit do jednoho místa k přehradě, kde moc často nefotí, ale v tuhle dobu by to tam mohlo být na focení mléčné dráhy dobré. Souhlasil jsem, protože když už jsem vyrazil na Seč, chtěl jsem fotku od vody, a tak jsme vyrazili. Byl to docela závod s časem, protože Měsíc už zapadal a jelikož v tu dobu už docela brzy začalo svítat, tak ta opravdová tma (astronomická noc po západu Měsíce) trvala asi jen čtyřicet minut. To bylo tak akorát na vyfocení většího panorama.

Přijeli jsme na místo, rychle jsem roztáhl stativ, nasadil foťák, Petr mi řekl, kde bude asi nejlepší se postavit a pak už jsem se snažil co nejrychleji nafotit tři řady panorama, které bude zabírat celou viditelnou část přehrady s obloukem mléčné dráhy. Místo to bylo opravdu skvělé. U břehu byly různé lodičky, které fotku oživily, a navíc ten odraz hvězd na klidné vodní hladině, to je prostě něco úžasného, co z Jizerky moc neznám, kromě safírového potoka. A ta mléčná dráha! Petr říkal, že byly mírně nadprůměrné podmínky, ale já asi ještě nikdy tak silně mléčnou dráhu vlastníma očima neviděl. A to se odrazilo i na fotkách. Už z náhledu na displeji to vypadalo nadějně, že data to budou dobrá. ISO jsem podle vzoru Petra nastavil na docela vysokou hodnotu 8000, ale to není nic, co by staré "šestdéčko" nezvládlo. Po nafocení velkého panoramatu jsem zkoušel ještě dvě menší – jedno s hlavním motivem loďky a druhé se zajímavým "drnem" trávy kousek od břehu, s doplněním odrazu mléčné dráhy ve vodě.

Ještě chvíli jsme si užívali to úžasné noční představení, a pak jsme se jeli trochu vyspat. Spal jsem necelých pět hodin, nějak před osmou jsem vstával a před desátou už jsem vyrážel zpět, protože jsme odpoledne slavili mé čtyřicátiny. Vlastně tento kurz jsem si nadělil k narozeninám, a byl to skvělý dárek.

Další víkend jsme se spojili on-line a Petr mi na mnou nafocených datech ukazoval, jak zpracovává panoramata on pomocí programů Lightroom, PtGui a Photoshop. Musím říct, že mi to hodně pomohlo a myslím, že teď už budu schopen fotky noční oblohy lépe zpracovávat. Rád bych totiž nalezl nějakou zlatou střední cestu tak, aby výsledná fotka byla co nejvíce "fyzikálně korektní", jak říká Petr a přitom do ní vetknul nějaký svůj vizuální styl. Ale to je přede mnou ještě dlouhá cesta.

Asi týden jsem si pak s nafocenými daty "hrál" pomocí získaných zkušeností, a pak jsem mu poslal výslednou fotku. Potěšilo mě, když mi ji pochválil a doporučil ještě tip na vylepšení – prostě výborný učitel. Pak mi nabídl ještě skupinový kurz, který právě vypsal, takže nejpozději v září se na Seč vypravím znovu, tentokrát na celý víkend.