Polární záře a kometa Lemmon (18.10.2025)

Kometa Lemmon se stala nejjasnější kometou roku. Od začátku října postupně zjasňovala a v půlce října už byla slabě vidět i očima. Dlouho však nevycházelo počasí. Až 18. října bylo konečně úplně jasno, navíc byla sobota, takže večerní program byl jasný. Přemýšlel jsem, kam vyrazím, a nakonec to vyhrála Jizerka, i když předpověď hlásila mrazivou noc.

Vyrazil jsem z Jablonce před 18. hodinou a něco po půl sedmé jsem dorazil na Jizerku. Ještě bylo poměrně světlo, takže cesta na mé vyhlédnuté místo byla bezproblémová. Bylo to vlastně kousek od parkoviště, pod Bukovcem, s výhledem na osadu do údolí, směr severozápad, tedy směr, kde měla být pod velkým vozem vidět kometa Lemmon.

Vybavení jsem měl hodně, protože jsem chtěl kometu vyfotit trochu sofistikovaněji, než jen krátkými expozicemi ze stativu. Měl jsem tak s sebou i astronomickou montáž (Star adventurer Gti), dále foťák Olympus OM-1 s objektivem 40-150/f2,8, Olympus e-m1 III s objektivem 12-40/f2,8 a pak poprvé na vyzkoušení modifikovaný Canon 6D s objektivem Rokinon (Samyang) 24mm/f1,4.

Na velký stativ jsem dal montáž a na ní OM-1 s teleobjektivem, na menší stativ em-1 III, se kterým jsem začal fotit krajinu, abych využil poslední světlo. Canon zatím odpočíval v batohu.

Když už byly hezky vidět hvězdy, začal jsem ustavovat montáž. A tady jsem bohužel narazil. Nemám ji dlouho a tenhle krok mi i před tím dělal problémy. A bohužel i teď. Prostě se mi nedařilo v hledáčku najít Polárku. Pořád jsem se snažil posouvat stativ, ale prostě to nešlo. Byl jsem naštvaný, což ještě umocnila zhasnutá čelovka (vybité baterky). Naštěstí nedaleko za mnou byla chalupa, která mi moje stanoviště trochu osvětlovala. To mě zachránilo. Ale i tak to nebylo pohodlné a nastavení foťáku jsem musel kontrolovat světlem z mobilu.

Abych vyfotil aspoň něco, sundal jsem ze stativu montáž, nasadil kulovou hlavu a na ní teleobjektiv. Musel jsem tak fotit krátké expozice, a to samozřejmě nebylo ideální. Mezitím jsem fotil i na druhý foťák na široké ohnisko      (12 mm/FF 24 mm), kde ale byla kometa hodně malá a nevýrazná.

Zima sílila a já neměl moc dobrý pocit, a říkal jsem si, že to asi zabalím. Zkoušel jsem ještě panorama na teleobjektiv s delšími časy na krajinu, když jsem si v tom na jedné fotce všiml červeného nádechu nebe. Udělal jsem další fotku a tam už nebe bylo sytě červené. Pak mi to došlo. Polární záře! Vybavil jsem si, že teď na Slunci byla nějaká větší aktivita, takže tohle je důsledek. Nálada se mi hned prudce zvedla, rozbušilo se mi srdce a adrenalin stoupl natolik, že jsem i přestal vnímat zimu.

Rychle jsem z batohu vybalil Olympuse se širokoúhlým objektivem, který jsem před chvílí uložil do batohu, protože se začal rosit. Otřel jsem čistým kapesníkem čočku, rychle postavil druhý stativ a začal fotit. Bylo to úžasné. Nejen červené, ale vzápětí i zelené pruhy se objevily na fotkách. A i očima jsem viděl slabý červený nádech nebe. Nastavil jsem sekvenci a vytáhl jsem Canona. Fotil jsem na dva foťáky, zkoušel jsem i panorama a užíval si to. Nakonec to byl nezapomenutelný zážitek. A i když kometa se úplně nevyvedla podle mých představ, ta úžasná polární záře mi to více než vynahradila.

Dokonce jsem pak později zjistil, že ten jasný oblouk sahající k horní časti fotek je poměrně vzácný úkaz, kterému se říká "SAR arc.", nebo "SAR oblouk".

Pak jsem si doma říkal, jaké mám štěstí. Před rokem v létě jsem jel fotit Perseidy v době jejich maxima – ty se taky moc nepodařily, ale taky byla úžasná polární záře. A teď znovu. Prostě tenhle noční výlet se nakonec vyplatil!