Vzpomínka na polární záři (2024)

Vyfotit polární záři není u nás zase tak jednoduché. Ale v r. 2024 k tomu bylo hned několik příležitostí, což bylo dáno velkou aktivitou Slunce, která má polární záři na svědomí. Tu největší v květnu jsem bohužel úplně nevyužil – vyrazil jsem až den po té nejsilnější a zaznamenal jsem už jen dozvuky. 

O to větší zážitek byl, když jsem ji v srpnu vyfotil vlastně úplně náhodou. Jel jsem jako každý rok fotit Perseidy, a to na mé oblíbené místo – na Jizerku. Vyrazil jsem k safírovému potoku a začal první zkušební cvaky. Měl jsem s sebou dva foťáky, přičemž jeden jsem nastavil směrem k souhvězdí Perseus, odkud "vylétávají" perseidy, což je směrem na sever a nechal jsem ho snímat na časosběr, a druhým jsem naopak fotil směrem na jih, kde jsem chtěl zachytit mléčnou dráhu, pokud možno navíc s meteory. Pak jsem si řekl, že zkusím vyfotit panorama, abych zachytil safírový potok, most, který se přes něj klene a nad ním mléčnou dráhu. Když jsem "dojel" s foťákem na stativu směrem na severovýchod, najednou se na fotce objevil růžovofialový pruh. 

Myslel jsem si, že jsem nechal rozsvícenou čelovku, ale když jsem ji zkontroloval, tak nesvítila. Pak jsem se podíval směrem na sever a na obzoru byly patrné bílé světelné sloupce – v tu chvíli mi to došlo. Natočil jsem foťák přímo na sever a udělal fotku na rybí oko. Ač okem nebyla polární záře vidět barevně, na fotce zářila od růžové po purpurovou. Fotil jsem jak o život oběma foťáky a byl to skvělý zážitek. Udělal jsem si i 360° panorama, ze kterého je vidět, kam až záře sahala (tuto fotku mám v galerii Noční).